Jak to vypadalo u Dukovan třináctého?

Tehdejší návštěva Dukovanské elektrárny byla pro mě běžným pracovním procesem, kdy jsem vnímal průmyslové objekty především jako součásti projektu. Projektu, který byl rekonstrukcí a mým úkolem byla specifikace kabelových nosných systémů odolných až 1G.

Vážící kovové turnikety dovolily průchozím opravdu málo. Bezpečnost jaderné elektrárny je samozřejmě namístě. Ovšem z tehdejší návštěvy opravdu konkrétní zážitky nemám.

Po poledni jsem se rozloučil s projektanty (na jejichž jména si již nepamatuji). Zeptal jsem se na cestu bližší Brnu a vyrazil jsem. Nebylo kam spěchat. Měl jsem ještě jeden termín v Olomouci. Zavolal jsem Aleně, že vyrážím. Netušil jsem však, že ji uvidím až skoro za měsíc.

Vyjel jsem cestou k obci Dukovany. Dohlednost nádherná, silnice suchá, pro všechny případy potkávací světlomety stále puštěné. Před delší jízdou se pohodlně usadíte ...
A pak vyrazíte touto cestou. Že potkám protijedoucí traktor, který mi nedá přednost by mi ve snu nenapadlo.

Ale jaké si vzít poučení? Jak se ochránit třeba před protijedoucím kamionem, jehož řidič usne? Máte někdo nějaký nápad?

Doposud se vyplácí počítat se vším. A tak si představovat všechny možné katastrofické scénáře a připravovat se na ně. Murphyho zákon však říká, že se stane právě to, s čím člověk nekalkuluje.

Takový je vlastně život. Víte jaká by to byla nuda, kdyby jste si vše vypočítali, naplánovali a už vás do konce života nečekalo překvapení?