V životě nelze stihnout všechno

To, co je to zahálka jsem patrně pochopil kdysi po mé autonehodě. Tehdy mi došlo, že se život může zkrátit v jediné vteřině. Od tehdy vnímám čas rychle ubíhající směrem druhé části života.

I když si pěstuji profesionální empatii v druhé oslovované, často neumím pochopit čas, který některý odevzdávají na smetiště dějin bez použití. Za tuto vlastnost jsem často označován za workoholika. 

Ovšem pokud být normálním znamená stálé chození od ničeho k ničemu, pak raději tedy zůstanu workoholikem. Listuji životopisy známých jmen a pátrám zda někdo z nich byl normální. Asi ne, všichni to byli blázni a pracovali.

A proč tak moc pracovat?
Protože nelze stihnout vše. Co byste dělali, pokud byste měli stihnout za den svou práci, dva kurzy, dvě divadla, rodinu a ještě kamarády v hospodě? Odložili byste něco na jindy? Ovšem v případě celé vaší existence to tak snadné asi nebude. Nebo zkuste třeba argumentovat, že další cizí jazyk odložíte jako nižší prioritu po reinkarnaci do dalšího života!

A tak potkáváme různé osobnosti.
Ten umí více, ten méně. Ale pamatujme, že stejně nikdo neumí všechno!