Používání soukromých elektrospotřebičů v práci

Konkrétní právní předpis, který by stanovil, že zaměstnanec si nesmí do zaměstnání přinést rádio není. Zákoník práce však předpokládá, že zaměstnavatel stanoví základní pravidla chování na pracovišti buď v pracovním řádu nebo ve vnitřních předpisech. Celým zákoníkem práce je jako červená nit vedena zásada, že zaměstnavatel je ten, kdo odpovídá za bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci a on sám si k tomu musí stanovit zásady podle svých vlastních podmínek daného pracoviště. Mít či nemít na pracovišti nějaký přístroj, který si zaměstnanec přinese z domova je totiž pro zaměstnavatele velice důležitá otázka. To totiž není jen otázka bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale je to i otázka požární (resp. protipožární) ochrany a nakonec i otázka toho, že zaměstnanec využívá elektrickou energii, kterou platí zaměstnavatel (tedy ve svých důsledcích působí zaměstnavateli škodu) a nakonec, když např. poslouchá při práci rádio nebo se dívá na televizi, tak rozhodně jeho pracovní výkon není takový jako by byl, kdyby se na práci soustředil plně. Podle mého názoru je ale v daném případě nejdůležitější ono protipožární hledisko, neboť zaměstnavatel nemůže dovolit, aby zaměstnanec na jeho pracovištích bez jeho vědomí zapojoval nějaké spotřebiče, u kterých nemá provedenou revizi a které by mohly způsobit např. zkrat v elektrické instalaci či nakonec i požár a ve svém důsledku ohrozit tak bezpečnost a zdraví ostatních zaměstnanců. S podobnou otázkou jsem se setkala v souvislosti s používáním soukromých mobilů na pracovišti. Řada zaměstnavatelů si dnes už stanovuje ve vnitřních předpisech, že zakazuje používat v pracovní době a na pracovišti soukromý mobil a rozhodně nelze proti tomu nic mít, neboť mezi základní povinnosti zaměstnance patří pracovat svědomitě a řádně podle svých sil a plně využívat pracovní doby (ustanovení § 74 zákoníku práce). V tomto případě to zaměstnavatelé více odůvodňují tedy plným využíváním pracovní doby a ani proti tomu nelze nic namítat. Pokud se týká strojů, přístrojů, technických zařízení a nářadí tak v ustanovení § 134a zákoníku práce se ukládá zaměstnavateli, že musí tyto řádně udržovat, kontrolovat a revidovat. K tomu ještě existuje pak samostatné nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí a které též ukládá zaměstnavateli, že musí o každém stroji, přístroji apod. mít technickou dokumentaci, aby mohl zajistit jeho revize nebo že musí k němu vydat místní provozní bezpečnostní předpis. Ve stejném duchu hovoří i stará vyhláška č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění pozdějších předpisů. Závěrem upozorňuji, že podle § 132 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení života a zdraví, která se týkají výkonu práce a že tato povinnost se vztahuje na všechny osoby, které s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích. Zaměstnavatel bezpečnost a ochranu zdraví zajišťuje prostřednictvím vedoucích zaměstnanců na jednotlivých pracovištích a ti de facto zodpovídají za to co zaměstnanci na pracoviště nosí a co tam zapojují apod. a jestli tam vznikne nebezpečí požáru nebo ne.

Zpracovala JUDr. Eva Dandová