MIREK: Sebelítost? Ztráta času!

 Někdy v době po mé autonehodě jsem si začal uvědomovat plynoucí čas zcela jinak!
Mnohokrát se mi v životě stalo, že jsem byl okraden, ošizen, že jsem ztratil výsledky mého předcházejícího úsilí.  Automatická reakce byl vztek, sebelítost, vzpomínky a myšlenky na to, jak by to bylo, kdybych tenkrát ...
Dnes již vím, že všechny myšlenky již nemožného zvratu nebo třeba i pomsty, byly pouhou ztrátou času. Případná msta člověku, který mi ublížil mi již nenavrátí ztracenou hodnotu.  Pouze vytvoří v mém mozku chemickou reakci, která způsobí uklidnění vášní. Ovšem pokud sečteme vynaloženou energii a výsledek, který jsme dosáhli, je to velmi špatný obchod. Stejného výsledku se totiž dá dosáhnout i jinak.
Pokud člověk dokáže překonat sebelítost, či vztek, který mu zaplňuje mozek, pak je na dobré cestě.
V okamžiku, kdy jsem rozloben, nedělám správná rozhodnutí! Stejně tak, pokud mou mysl ovlivňují jiné vlivy. Alkohol, únava, stres, nepříjemné události .... Vše ovlivňuje mé chování tak, jak bych za standardních okolností nereagoval.
Proto pokud vás někdo okrade je největší pošetilosti po něm pátrat! Zní to divně, ale opravdu pokud zloděje nechytím ihned, nebo nemám dostatek důkazů k jeho okamžité popravě, je pro duševní stav lepší jej nechat. Uvědomme  si, že za zkušenosti platíme! A zda ztrátou, nebo třeba  skutečnou finanční platbou za zájezd,  mezi tím již velký rozdíl nevidím.
Tedy pokud ztratíte díky své nepozornosti drahocenný předmět, je potřebné se neohlížet, ale koukat vpřed, čím tuto hodnotu nahradit. Je to o mnoho jednodušší, než se pokoušet třeba soudní cestou domáhat svého práva, pokud nemáte "správné trumfy v ruce". Ztrátou předmětu jste zaplatili za zkušenost, která příště mozku připomene větší obezřetnost. A život jde dál.
Tuto informaci znám již mnoho let. Dokonce si ji uvědomuji v mnohých případech, ovšem překonat právě tu hranici sebelítosti je někdy velmi těžké.