Proč se úspěch neodpouští?

Odpověď nemusí být zase tak těžká. Pohledů je však více. Můžeme to svést obecně na starou známou závist.

Ta pramení z neznalosti.
..."Nevím kde to vzal a jak toho dosáhl, ale určitě to nebylo poctivou cestou, protože já poctivě makám a na to nemám" ....

A také z nezájmu se dobrat pravdě.
Kdyby se totiž dotyčný opřel do své vize (kdyby ji měl), pak jí může dosáhnout. Pokud ji vůbec nemá a kouká pouze po sekundárních výsledcích vizí druhých, musí být nešťastným člověkem.

Pokud jsem dobří posluchači a dobří pozorovatelé, všimneme si, že cíl toho, který jezdí třeba v drahém autě je zcela jiný, než to auto samo. Z toho vyplývá, že ten, pro koho je cílem drahé auto, bude nešťastný pokud se mu porouchá nebo o něj příjde.

Postavíte si nový dům, pak nečekejte, že se k vám někdo pohrne!
Je přirozené, že pokud něčeho dosáhnete, že to chcete oznámit ostatním. Ne vždy však se potkáte s pochopením na druhé straně. Mám kamaráda, který postavil krásný dům futuristického vzhledu, supermoderní technologie nechybí, chybí pouze ti staří přátelé, kteří zůstávají ve svých panelákových chýších. Nechtějí vidět to, nač pravděpodobně nedosáhnou. I když můj kamarád si pouze splnil svůj sen, nepřímo tímto snem přišel o své blízké, kteří se ocitají v jiné životní úrovni.

A pokud přece jen někdo přijde, ten chce pomoci ...
... a takovému se pomoci musí. Když už se někdo odhodlá změnit životní styl, neodmítejte jeho žádost pokud stojí alespoň trochu na rozumných základech! Nemusí se vám taková pomoc vůbec vracet, ale získáte pocit, že jste opravdu někomu pomohli. Silnější pocit, než když dáte dvacet korun do kasičky na chudé ...

A jak se stát bezpečně úspěšným?
Buďte úspěšný sám a zajistěte aby vaši blízcí byli díky tomu úspěšní také. Jak jednoduché, že?