Tak hurá s mávátkem do průvodu!

Světle modré košile zdobily moderní, červené pionýrské šátky z PVC. Všichni se s velkým nadšením sešli na shromaždišti školy. Mezitím, co se na druhé straně města odehrávaly technické přípravy soudruhů k osvětovému vystoupení, my jsme si se spolužáky, oddaným především lumpárnám, sdělovali naše plány využití onoho volného dne.

Úžasná masa se dala do pohybu. Za dechové hudby jsme rok co rok vyráželi vpřed ku "světlým zítřkům". Aby se nám lépe mávalo, bylo napovězeno statickým davům na chodnících, aby nám na naše mávání odpovídaly ještě větším máváním. A tak většina obyvatel uvolňovala hormony štěstí, endorfiny zuřivým máváním za socialistické zítřky. Dnes již chápu, že mnoho z nás zcela určitě mávalo nedostatečně.

No považte sami. Dnes nikdo nemá v plánu se zuřivě promávat do šťastné budoucnosti. Kde tehdy udělali soudruzi chybu? Inu, zapomněli davům říct, že se vytoužené blaženosti dožijí tehdy, pokud vyvolávaným heslům a mávání budou také odpovídat pracovní výkony. A v poslední řadě bylo také opomenuto sdělit, že nejen že se krádež trestá, ale především, že "normální je nekrást".

Je s podivem, že dnes všichni na prvního Máje nevylézají z postele nebo se věnují svým oblíbeným činnostem. Také se těší na den volna, ale zřejmě po svém. Inu, každý jsme originál a chceme si slavit své milníky a po svém. A v neposlední řadě se Češi sjednotí pouze v případě, kdy jim teče do bot a chtějí změnu ...

S Liborem Příkrým na 25. letech po ZDŠ.

Touto vzpomínkou na dětská léta jsem oslavil památku amerických "soudruhů", kteří v imperialistickém Chicagu bojovali za osmihodinovou pracovní dobu ...