Krizi se ani úsporami člověk neubrání ...

Je krize, šetříme ... slýchávám na každém kroku. Na tom není nic špatného. Řekněme celkem logický stav. Ovšem je šetřit a šetřit ... Jeden můj přítel si představuje šetření tím, že si hlavu zahrabe do písku jako pštros a jednoduše počká až to přejde.

V jeho případě si to může člověk dovolit. On je sám a na jeho rozhodnutí nejsou jiní závislí.

Pokud ovšem existuje následný tým kolegů, rozpracované projekty nebo obchodní nabídky a sliby, pak je takové zahrabání hlavy velice nebezpečné. Zákazníky moc nezajímá problém svého dodavatele. Proč taky. Očekávají stabilitu a jistotu. V takovém případě je potřeba zahrabat myšlenky na hospodské dýchánky a více akcelerovat.

Krizi nikdo nemusí, ani my, ale všichni se ve skrytu duše těší, že ti slabší odpadnou ... a nééé, že nééé!