Nový zákoník usekl manažerům ruce.
Určitý socialismus stále přetrvává v mozcích našeho národa. Minulý režim ne, že vymizel, jsou lidé, kteří jej stále podporují. Asi to tak má být. Však posuďte. Asi žádné zvíře na světě nevymře ze dne na den. Vzniká mnoho různých mutací, kříženců a podobných ras ... Z těch posledních se stanou chráněnci a jsou umístěni v zologických zahradách ...
Pokud jste sami zaměstnanci a nikdy jste nebyli závislí na výkonech svých podřízených, pak chápu, že to nechápete. Prodavačka v trafice také asi nechápe proč se plýtvá elektrickou energii v Las Vegas, když v Africe umírají černoušci hladem.
Kamery na pracovišti
Nesmí být proto, že by to narušovalo soukromí zaměstnance. Zde zákonodárce nepochopil jeden tržní aspekt. Soukromá firma není většinou v majetku těch zaměstnanců, ale zaměstnavatele. Pracovní poměr, pokud se sjednává na odpracovanou časovou úsečku znamená, že zaměstnavatel vyměnil zaměstnanci jeho soukromí za plat. A v pracovní době, což je doba kterou za plat věnuje zaměstnanec zaměstnavateli, není o nějakém soukromí řeči (s vyjimkou přestávek, toalety ...).
S vyjímkou pokud není ono zmiňované soukromí uvedeno v pracovní smlouvě.
Kde jsem na tom byl?
Přicházím do nejmenované firmy. Obchodní kancelář skoro prázdná. U stolu sedí člověk telefonuje a svačí. Čekám, čekám po třech minutách hovoru začínám vnímat co mě to zdržuje. Člověk řešil soukromou záležitost s řemeslníkem na chatě.
Usadil jsem se, otevřel jsem laptop a začal jsem pracovat na rozpracovaném díle. Po dalších deseti minutách hovor ukončil.
Co byste potřeboval? Optal se stroze.
Abyste prosím tolik nekřičel. A pokračoval jsem ve své práci dále.
Proč jste sem přišel? Zaútočil znovu.
Potřeboval jsem něco vyřídit. Zkusím to později. Teď mě prosím nerušte. Opáčil jsem aniž bych zvedl oči.
No, to si sem jen tak přjdete a budete taky zavazet? Venku čekají lidi. Běžte si klapat jinam, pronesl již zarudlý obličej.
Myslim, že mě to necháte dodělat a já odejdu. Než se stačil nadechnout, zaklapl jsem laptop, postavil se a strčil mu do ruky potištěný papír A4. Dodal jsem, vše je připraveno, pouze vaše kontrola a podpis.
Přijďte si zítra, vybuchl. V tom mu zvoní telefon a já slyším, ... ano Maruško? To jsem já ... zahájil hovor neobvykle sladce.
Vyklízím pole s tím, že se podívám po jiném pracovníkovi. Na konci chodby mě tenkrát zastavil chlapík, který mi uvedený dokument okamžitě potvrdil. Bylo mi divné, že na rozloučenou se mi za celou firmu omluvil, že taková situace již nenastane.
Došlo mi to až při další návštěvě. V rohu kanceláře byla kamera. Po divném zaměstnanci se shlehla zem. Asi neměl dostatek soukromí na podání příslušných výkonů.
A víte, že dnes by za takovou kameru zaměstnavatel zaplatil pokutu?
jste demagog