Z JINÉHO ÚHLU: Textový agresor do spamlistu.

O tom, že je potřeba se na všechny komunikační případy dívat z více úhlů, víme mnozí už dost. Také víme, že sami v tomto ohledu často hřešíme. Ovšem mohou nám jít odstrašujícím příkladem mnozí kolem nás. Stačí se dobře dívat kolem sebe!

O e-mailové komunikaci se dají psát téměř romány. Vím, jak těžké je vyjádřit svou myšlenku v textu a pouštím se do takových pokusů zde, ve svém blogu také proto abych se podíval na svou myšlenku z druhého pohledu.

Mými odstrašujícími případy jsou nespočetné maily různých čtenářů. Některé jsou opravdu těžce stravitelné a tak si často sám říkám, zda i já posílám podobné "jedy", byť myšleny v dobrém záměru.

Kdo je vlastně přede mnou, školák, úředník, hlupák?
Před tím, než někoho oslovíte, vnímáte s kým chcete komunikovat? Nebo je pro vás protějšek jako protějšek? Jednoduše každému stejným "metrem"? Neděláte rozdíl mezi rétorikou se svým profesorem a svou babičkou?

Nebezpečný e-mail
V elektronické komunikaci textem i zvukem je celá tato problematika totiž podstatně nebezpečnější než živý projev. Pochopitelně text není nositelem "barvy hlasu" a případné mimiky autora z čehož často dokreslíme celý obraz vyjadřované myšlenky. Ale navíc často nevíme komu zprávu e-mailem zasíláme.

Kdo je vlastně můj protějšek?
V některých případech často existuje více příjemců jediné adresy. Proto těžko lze odhadnout jak může být váš text pochopen.

Pokud nám příjde zpráva o lajdáctví při uvedení obrázku, (nositelem informace o provedení designu) u kterého je jiné technické provedení než je určené pro český trh, pak se určitě nikdo z mých kolegů na takovým "hnidopišstvím" nepozastavuje a mail jednoduše maže.

Způsob podání
Já se spíš pozastavuji nad tím, proč vlastně takový autor se odhodlal ztrácet čas. Pokud by totiž opravdu chtěl něco prosadit, pak patrně použije jiný způsob oznámení. Začít neadresně oslovovat několik autorů (i těch, kteří s tím nemají nic společného) jako za "lajdáky" způsobí minimálně negativní pohled. Jenže pokud zpráva pokračuje úžasnou nabídkou, (která sice je vzhledem k pravidelné komunikaci s výrobci designu bezpředmětná) a s vyjádřením tuposti a neskutečné neschopnosti, pak opravdu zůstává otázkou jakou jinou reakci, než zápornou lze očekávat.

Ale od koho přichází takové zprávy?
Tyto a jim podobné úlevy mají společný jmenovatel. V podstatě tyto adresáty nikdo nezná. Jsou někde dobře ukryti v hloubi anonymity a ukájí se výkřiky do tmy všemi směry. Tyto způsoby lze označit za jakýsi druh komunikační onanie, která způsobuje ten krásný pocit to někomu "natřít".

Je to opravdový záměr?
Patrně nikoliv. Většinou takový autor netuší nic o pozadí, které tvoří to, co on jen používá. Jinými slovy problémy jsou vždy s těmi, kteří se něčeho domnívají ... A ještě větší problémy jsou s těmi, kteří jsou o své chabé domněnce "skálopevně" přesvědčeni.

Co my na to?
Ten, kdo si jen dovede představit to množství pisatelů, s kterými bychom měli individuálně komunikovat, pak musí uznat, že bychom nedělali nic jiného. Tedy pro přístě pouze osobně ...

A jak to dopadá?
Jako obvykle. Slušně sdělíte autorovi, že nejste jeho otrok ani vy ani nikdo z vašeho okolí. Počítejte s tím, že projevení takového vašeho názoru, který vyjadřuje hranice, se odsuzujete například k označení "netolerantní zaslepenci" jak se dá čekat od tolerantního všudybyla.

O svobodě, toleranci nebo demokracii je ovšem jiná kapitola.

Pokud vyčerpáte všechny možnosti navázání stejné frekvence, je vhodnější tyto mimozemšťany ignorovat.
A to je to, co se stále učím :-(