IRSKO: Severní Irsko a Belfast

Jedno ráno jsem si opět přivstal abych se mohl v autobuse probudit kolem jedenácté v Severním Irsku. Koukám, že jsem v jiném

 státě. Krajina stejná, lidé stejní, zvyky stejné. Platí se anglickou librou a vládne tu královna a prime minister Brown.

 Rozkoukávám se v autobusu a vidím dálnici podobnou těm polským. Bez rychlých připojovacích pruhů. Přejíždění přes protisměrné

 pruhy ... Jen rychlost vozidel zde byl podstatně nižší než v Polsku.

 Navštívil jsem Belfast v sobotu, což bylo doslova třesk. Vůbec nejsem milovníkem davů v obchodech a tak tlačenice, strkanice

 mě dlouho nebavily.

 Rozešli jsme se v blízkost Belfast City Hall. Tam jsem prošel nejbližší okolí, abych zmapoval to nejdůležitější čeho si zde

 spotřebitelé považují.

 Stále jsem pátral po tišším místečku, kde bych v klidu zavolal domů. A po hodině marného pátrání jsem vytočil číslo přímo z

 rušné ulice, protože právě na ní byl největší klid. Ostatně zde telefonovali všichni. A tak mě nemrzelo, že jsem žádný tichý a

 opuštěný Starbucks nenašel. Při hledání jsem si z ATM vybral místní měnu a stačil koupit pohlednice. Jsem totiž ještě ze staré

 školya tvrdím, že SMS, či MMS pohlednici nenahradí.

 Při toulkách Belfastem jsem narazil na tradiční City Tour autobusy. Hned za ním byl zaparkován však zcela jiný! Byl to autobus

 hrůzy. Měl dokonce i stylovou řidičku.

 Na bližší poznávání Belfastu opravdu nebyl čas. Nezapoměl jsem nakouknout do GAPu, kde se ovšem žádná cenová láce a módní

 senzace jako v Americe nekonala. Virgin Store měl také plno i když sám nechápu co všechno si lidé z Internetu ještě nedokážou

 stáhnout zdarma. Lidé, tlačenice, fronty ...

 Really, I dont like shopping!

 Za každou cenu jsem si chtěl sednout a vypít v klidu latté. Ze zoufalství promarněného času jsem se pokusil alespoň zahlédnou

 nějaký hromosvod. Ty se však v Irsku asi vůbec nepouživají.

 Tu najednou slyším ... "tu koupím babičce ..." ale hlas mizí v davu. Již nastala tma. Posadil jsem se uprostřed obchodního

 domu Castle Store, abych dal odpočinout příčně pruhovaně plochým nohou. Kolem mě proudili stovky lidí. Koupil jsem si v BB´s

 muffin svou levou nohu jsem napnul do vodorovné polohy.

 V ten okamžik mi už bylo vše jedno. Opravdu jsem cítil odpočinek. Nic jsem nemusel. Nikam jsem nespěchal. Telefon nezvonil. A

 prakticky jsem byl uprostřed Belfastu sám. A tak vytahuji z kapsy opravdový "notebook" a tužku abych zapsal myšlenky ...