IRSKO: The Book of Kells

Knihovna v dublinské Triniti College je jedna z největších světových vědeckých knihoven s obrovskou sbírkou rukopisů a knih tištěných v Irsku. Dostanete se k ní patnáct minut pěšky z O´Connel street. Projdete nádvořím vpravo. Návštěvníkům jsou otevřeny pouze některé prostory.

Vešel jsem do přízemí staré knihovny, prošel prodejnou suvenýrů přímo k pokladně. A hned za ní začalo "osvětlené tajemství". Fotografování nebylo povoleno. Objevil jsem mnoho panelů vysvětlující použité technologie k dávné výrobě knih.
Pozorně jsem celou výrobu pozoroval na obrazovkách. Až zde jsem si uvědomil, kolik času, píle a umění lidé věnovali úschově nasbíraných vědomostí.
Odhadoval jsem, že výroba takové knihy by dnes mohla stát třeba čtyři tisíce korun. Vůbec si nedokázal představit, jaké informace by si do knihy lidé asi dnes do tak drahého svazku asi zapisovali. Informací je kolem nás tolik, že je nestačíme zpracovávat.

A tak cítím, jak přichází nová doba!

Kdysi lidé informace těžce sháněli. Stály fronty na knihy. Z protekce se knihy různě přesouvaly. Hodně informací se dědilo z otce na syna. Pokud se informace těžce získaly, pečlivě se uložily do knihoven, na které byli mnozí pyšní. Knihovny byly kdysi jakým si ukazatelem vzdělanosti, nikoliv jako dnes pouze sbírky titulů před a za jménem.

Projdete dál na východní část budovy a objeví se před vámi stůl s proskleným povrchem. Uvnitř jsou čtyři knihy. Book of Durrow, Book of Armagh, Book of Mulling, Book of Dimma. U stolu stojí tři zřízenci, kteří si zřejmě propůjčili tváře z nějakého hororu, a dozírají na pořádek. O souboru vzácných knih, starých přes tisíc roků už toho bylo popsáno hodně. Připomenu pouze tu skutečnost, že se každý den v knihách otáčí jedna stránka. A tak pokaždé můžete koukat na jiný text.

Pro ty, kteří by se opravdu chtěli začíst jsou na stěnách připraveny legendy jak se v písmu vyznat. Sám jsem dobrovolně podobnou myšlenku opustil. Byl jsem v Dublinu pouze měsíc :-). Knihy byly pro mě jakýmsi magnetem, který přitahoval mou zvědavost.

Při pohledu na stránky popsané hnědým inkoustem (z rozdrcené duběnka s kyselinou sírovou) na vás dýchne opravdu historie

Po té vyjdete po schodišti do prvního patra staré knihovny. Objeví se 65 metrů dlouhý sál kde je uloženo přes 200 tisíc svazků.

A dnes?
Kdo umí opravdu číst, pak mi dá zapravdu, že informací je opravdu hodně a jsou všude. Knihovny, knihkupectví, internet, školy .... Nastává však zcela jiný problém. Lidé neumí takové množství informací zpracovat a použít.
A tak potkáváme velké množství čtoucích lidí. Ale to, že čtou neznamená ještě vůbec nic. Několik svých přátel mohu opravdu označit za knihomoly, někteří však mnohé co přečetli, tak zapomněli a nestačili si ani uvědomit to, co vlastně každá kniha přináší.

Nikdy by mě nenapadlo, že se kniha dá číst pouze jako primární děj bez toho aniž bych vnímal informaci na pozadí. Ta hlavní je totiž ukryta na pozadí příběhu, tu nám sděluje autor skrytě v příběhu. Jakési ponaučení ...

A tak pohledem na vazbu The Book of Kells mě napadá, zda by u nás vůbec chtěl takovou knihu někdo číst. Kniha v sobě ukrývá latinský překlad Bible. A Bibli nelze číst jako noviny. Také nám ukrývá tajemství až mezi řádky.

Obrázků odtud mnoho nemám, protože pořizování nebylo povoleno ani i v prodejně nostalgických zbytečností.  Možná ani zřízenci nevěděli, že fotografování bylo sice v budově zakázáno ale kvůli vzácné knize. Nikoliv kvůli drahým suvenýrům.

A tak jsem viděl místo kde byli lidé, kteří si knih opravdu váží a chápou je jako opravdové bohatství ...

Více obrázku z Triniti zde ...